Vietnam
12.10. - 9.11.2006
|
Úvod
V minulých letech jsem jezdil s přáteli z SPCHS na různá více či méně exotická místa, ale různé důvody (rodina, peníze apod.) to již neumožňují. Nyní se opět naskytla příležitost, když kolega Radek usoudil, že se doma válel už dlouho a je na čase zase někam vyrazit. Takhle společně jsme vyrazili poprvé, ale to není zas tak důležité. A proč zrovna Vietnam? Hlavně proto, že jsem nebyl schopen navrhnout nějakou alternativu.
Nejdůležitější bylo, jak se tam dostat. Po prostudování všech možných nabídek vyšel Aeroflot jako nejlevnější. Cena byla velmi příznivá – 17 500 Kč, se všemi poplatky a s odletem dokonce z Prahy. Bylo to opravdu podezřele výhodné, při srovnání s dalšími leteckými společnostmi, ale z minulosti jsem s Aeroflotem již jednou letěl a zdárně doletěl. A nyní mohu říct, že vše opět proběhlo v pořádku. Žádná zvěř na palubě, nekuřácká kabina a moderní západní letadla, prostě nic z toho, před čím mne kamarádi před odletem strašili.
Víza na vietnamském konzulátu v Praze jsme taktéž dostali, tak už nic nestálo v cestě. Přípravu a hledání informací jsme dle očekávání trochu podcenili, což se později ukázalo být na škodu. Dalo se to udělat lépe, ale ono těch informací stejně moc není a to jsem prohledal české i zahraniční zdroje. A co mne trápilo nejvíc, že jsem nebyl schopen sehnat ani žádné mapy.
Tyhle stránky jsem napsal jako popis naší cesty. Pokud možno nějakou čtivou formou, ale hlavně jako zdroj informací. Zařadil jsem i sekci, kde je možno stáhnout seskenované mapy, které jsou jinak těžko k sehnání a do závěru souhrn doporučení. Fotky jsou společným dílem. Radek fotil barvu i na B/W, kdežto já jsem střídal digitál s analogem. Pokud má někdo nějaký dotaz, může se obrátit přímo na mě. Mail je martin-f@post.cz
12.10. Odlet
Včerejší hospoda se rozhodně vydařila. Do půl noci jsme seděli v hospodě u Karla IV., točili jednu rundu za druhou a připíjeli na zdar výpravy. To mne doma ještě čekala hromada věcí na sbalení. Ve 3 hodiny jsem konečně hotov a zbývalo ještě vybrat léky do lékárničky. Nakonec jsem vzal raději všechno, když jsem nebyl schopen rozhodnout, co nebudu potřebovat.
Ráno vyrážíme do Tesca koupit nějakou snídani. V 9 hod jsme na Zličíně a stále máme dost času. Odlet je „až“ v 10:25, tak si klidně necháváme ujet autobus. Za 15 minut přece pojede další. Na letiště jsme dorazili, když do odletu zbývalo méně než hodina. Pozdě jsme nepřišli, ale u odbavení jsme jedni z posledních a na předletovou přípravu jsme dorazili na poslední výzvu. A do toho ještě přemýšlím, co se asi stane s filmy, které jsem nechal v batohu, až je projedou rentgenem. Cedulky varující před účinkem RTG záření jsem si všiml, až když byl batoh zabalen ve fólii a odjížděl po odbavovacím pásu. Let do Moskvy proběhl bez komplikací. Za zmínku ale stojí, že při prohrabování příručního batohu jsem objevil již oplakané filmy. Včera v nějaké světlé chvilce jsem filmy schoval do horní kapsy víka.
Transitní hala se od mé poslední návštěvy výrazně nezměnila. Snad jen umakartové stolečky v restauraci v prvním patře nahradily reprezentativnější dřevěné stoly. Jinak vše při starém, včetně prodejny kýčovitých suvenýrů, předražené hospody a duty free shopu s alkoholem. Otázka, jak zabít 8 hodin na místě, kde se nedá dělat prakticky nic, se vyřešila celkem rychle. V obchodech mají plechovky piva Baltika za cenu jednoho Euro. Příjemným překvapením bylo, že za stejnou cenu pořídíme bezalkoholovou verzi, tak i 8% cloumák. Čas příjemně utekl i díky slečnám, které letí taktéž do Vietnamu, jen k naší lítosti z Hanoje plynule pokračují do Saigonu. V 23:45 startujeme k devíti hodinovému letu. Díky hladině promile jsem usnul hned po startu a prospal větší část letu.